I za Boga...

Když jsme před čtyřmi lety koupili dům. Bývalý majitel nám zde zanechal dva německé ovčáky. Nejprve jsem si to moc neuměla představit a měla obavy - přece jen jsme měli malé dítě. Tehdy ještě jen jedno. Staršímu Honzíkovi (...ano stejné jméno s mým mužem vedlo ke spoustě vtipných historek) bylo 17, nicméně ještě rok s námi byl, jako nejpřítulnější stařec, který je cítit jako zkažené moře. A ten druhý Bren - nejlepší pes, kterého spatřilo světlo světa, bohužel na začátku září odešel za duhový most také....A tak mi celý ten proces znovu otevřel téma smrti...Proto jsem ten večer začala malovat. A pořád mi hlavou běžela věta, kterou jsem kdysi slyšela od jednoho moudrého učitele a na FB, už jí pravděpodobně i zmínila: "Smrt je jen přeměna energie a jen lidská dohoda z ní utvořila tragédii. Skutečně nic nekončí, jen se všechno mění."Obrazu dominuje Veles. Ten Veles, tak jak ho vidím já. Běžně se zobrazuje s býčími rohy. Nicméně pro mě má tento Bůh rohy jasně jelení. Vládce podsvětí, strážce předělu mezi světem živých a mrtvých. Veles vyvstává z mlhy hor a lesů a zve duše zemřelých do jiného světa. U jeho nohou spí Matka Země. Každý ji nazývá jinak, pro mě je tímto archetypem bohyně Mokoš, Velesova životní láska. Bohyně je vyobrazena jako spící. Nahlíží na svět ze spojitosti univerza. Ze svého nitra se zavřenýma očima a proto chápe, že vše probíhající, včetně smrti, je v pořádku.Nicméně mi to v této době otevírá mnohé. Přeji všem ať nahlédnou do sebe, dokáží dát ostatním více respektu, tolerance a prostoru. Doufám, že všichni, včetně mě, dokáží smrt brát jako partnera, který je tu s námi každý den a opustíme strach s tím spojený. Žilo by se pak lehčeji.Obraz nese patřičné jméno:"I za Boga". Pokud si někoho volá, je k dispozici. Přeji příjemnou podívanou...

S láskou a úctou

Isill

P.S.: Obraz se mnou byl dnes celý den na naší prosluněné zahradě, provoněné padajícím, oranžovým listím naší třešně Jantarky s posledními dozvuky léta - v podobě růží, pampelišek a měsíčku.