Báseň od Michala

Před více, jak dvěma lety jsem vytvořila obraz, který jsem na konec pojmenovala "Proměna". Na malbě je žena s maskou kočky. Masku ukrývá na svém čele konkrétní kombinaci run. Žena masku nasazuje, nebo odkládá. Záleží na úhlu pohledu a obojí je pravda. Celý výjev reflektuje mé tehdejší rozhodnutí vykročit. Nicméně na obraze mi pořád něco nesedělo, jakoby byl nedodělaný, ale pokračovat v malování tehdy už nešlo. Nenapadalo mě, co změnit. Odložila jsem jej na skříň v obýváku a často se na dívku dívala, co jen jen se mi tam nezdá. Ovšem bez výsledku. Bylo týden před mojí letní výstavou a já měla jeden stojan navíc. No tak kdy jindy, než teď. Tak kočko, pojď! Měla jsem celý den a tak jsem obraz kompletně celý předělala a zesvětlila. A najednou až se mi zdál v pořádku. A tak dostál svého jména. Obraz jsem do výstavy zařadila a nakonec byl jeden z nejúspěšnějších. A už v den vernisáže našel svůj domov u Anny a Michala Buňkových. Jsem nesmírně ráda, že právě on je u mých milých a blízkých přátel. Jeho symbolika je pro mě velmi blízká a stále se dotýká mého nitra. Každé dílo mám jako dítě. Jde se mnou dlouhou cestu, při nichž se do něj leccos otiskne. A do tohoto, díky době, kterou se mnou strávil, se otisklo dvojnásob. Jedna moje přítelkyně se kterou se pravidelně setkávám, mi řekla, že jsem na obraze já tehdy a nyní. Možná to tak je a možná ne. Ale nebojte s obrazem Doriana Graye, to nemá nic společného! Malování je součást mého života, přičemž se snažím žít a malovat s lehkostí. Co už je poměrně na pováženou je prezentace. Často mívám obavy, jestli obrazy vynést na světlo světa, nebo si je nechávat jen pro sebe. Pak ale dostanete tak krásnou zprávu, jako mi Michal zanechal včera a říkáte si, že to celé má smysl. Jsem nesmírně dojatá a vděčná. Vlastně ani nevím jak to popsat slovy. Snad jen, je mi ctí, že mám ve svém okolí tak báječné lidi, jako je vaše rodina. A vážím si toho, že zrovna jeden z mých obrazů bude utvářet váš prostor.

Děkuji