Právě jedu z kurzu točení na kruhu… Taková malá dvoudenní ochutnávka. A tedy klobouček dolů před profi točíři... jako vážně hustý a přitom to vypadá tak snadně, že? Už se těším na další seznamování s hlínou… a asi potřebuji svůj kruh! Ale příště to chce jiné převlečení. Zástěra jako fakt nestačí. Koment průvodčího ve vlaku: Jéé mladá paní doma...
Za zahradou mi kácí stromy, moje stromy, stromy kvůli kterým jsme také dům kupovali… nerozumné že? Když to nebylo na našem pozemku, ale těsně za zdí. Nejen všechny stromy, ale i bezy, šeříky, plané růže, veškerou divokost… skoro vše je pryč. Snažím se brát věci pozitivně, vím že je to o úhlu pohledu, ale je mi to tak děsně...
Přijala jsem pozvání strávit bezva odpoledne v báječné škole Kapka svobodného vzdělávání ve Zruči nad Sázavou.
Léto s konečnou platností odchází a tak mám místo rajzů venku zase čas chvilku tvořit. Ovšem okolnosti mě od obrazů vedou spiš teď ke keramice. Začala jsem vést místní kroužek a úplně zírám jak kreativní a šikovné dnešní děti jsou. Naštěstí to, tedy alespoň pro mě, vyvrací tvrzení, ze se zajímají jen o digitální vymoženosti… moc nás to všechny...
Přesně před pěti lety jsem vzala poprvé do ruky akrylové barvy a plátna. A teda vůbec mi to nešlo.... I když jsem za sebou měla už jednu pastelkovou výstavu, výtvorem, který vznikl jako první jsem se vůbec chlubit nechtěla a po první zkoušce s barvami jsem si říkala, že to vlastně asi celé vzdám. Začala jsem znovu kreslit a malovat...
Konečně jsem dokončila tohoto velikána 40x120 cm. Jedná se o osobní obraz na míru pro jednu báječnou ženu. V obraze je zaneseno spoustu symbolů, znaků, run a průvodců. Bližší význam patří jen zmíněné dámě, tedy myslím, že mi nenáleží, abych jej blíže vysvětlovala.
Když si říkám, že už si dám od malování chvíli pauzu, přijde obraz, který prostě musím. Nejde to jinak...
původně jsem k darování obrazu chtěla opět vytvořit nějaké to psaní, ale tím, že mi přišlo skutečně hodně silných příběhů, říkala jsem si, že by to chtělo osobitější vyjádření.
Nedávno jsem byla se svou dobrou kamarádkou v jedné nejmenované pražské kavárně. Bylo to jedno z našich tradičních setkání, vlastně jsem to zpočátku nepovažovala za nic významného. Ale... Najednou do kavárny vstoupila velmi distingovaná rodina. Paní byla nádherná, měla boty s velikými podpatky a skutečně překrásnou tvář. Byla jako vyretušovaná...
Obraz mám dokončen už asi měsíc, ale stále jsem nevěděla, co o něm nepsat. Nemám moc ráda poučné koučování typu "Jak najít svojí osobní sílu" a podobně. Navíc mám pocit, že guruů, kteří nám ukáží, jak máme právě my žít ten náš nešťastný život, je na každém rohu nejmíň sto a každý má zaručený postup na vzestup direkt rovnou...